Blog

Napsáno pro časopis "Země Světa" a publikováno v čísle z prosince 2016, které bylo věnované Amsterdamu. V článku jsem se pokusila představit obyvatele Amsterdamu ze všech možných stran a úhlů. Teď si ho můžete přečíst i na mém blogu, ale vřele doporučuji celý časopis, najdete v něm nejen spoustu informací o městě, ale i krásné fotografie. Víc informací tady: http://www.zemesveta.cz/archiv/amsterdam

 Město protkané vodními kanály vás neohromí velkolepými bulváry ani impozantními stavbami. Jeho krása se skrývá v drobných detailech a objevit ji můžete mezi křivolakými domy, v rozmanitých tvarech štítů, oken, dveří i domovních znamení, na tržištích a v tradičních hospůdkách. Jací jsou obyvatelé města, kteří tady žijí, pracují, baví se a denně se mísí s davy turistů?

Prvními Amsterdamci byli rybáři, kteří osídlili nehostinné mokřady podél řeky Amstelu a vyráželi odtud na moře i do vnitrozemí. Později se k rybaření přidaly obchodní cesty do dalekých zemí a město se zaplnilo námořníky a obchodníky. Námořnická povaha je svobodomyslná, drsná a nestálá. Obchodníci bývají flexibilní, tvrdí a vypočítaví. K tomu přimícháme neustálý boj s mořem i sychravým počasím a velmi přísnou kalvinistickou víru a máme pravého Amsterdamce před sebou. Pravděpodobně to bude vysoký, moodrooký, blonďatý volnomyšlenkář, který miluje cestování a je velmi praktický a šetrný. Splést se nemůžete, ani když si představíte židovského obchodníka, francouzského filozofa nebo čilého Indonésana. Amsterdam totiž odjakživa přijímal přistěhovalce a uprchlíky z celého světa. V tomhle městě nebylo nikdy důležité, jakého jste náboženského vyznání, sexuální orientace nebo jaké máte názory. Dnes zde žije na 180 národností a přistěhovalci tvoří více než polovinu populace. Nejpočetnějšími menšinami jsou Maročané, Surinamci, Turci a Indonésané. Multikulturalita na půdorysu omezeného prostoru funguje hlavně díky proslulé holandské toleranci – aktuálně zhruba 840 000 obyvatel města žije na 165 km2 souše (celková rozloha města včetně kanálů a dalších vodních ploch je necelých 220 km2), což představuje dvojnásobně vyšší hustotu obyvatel než v Praze. Abyste tady dokázali žít, musíte být velmi otevření a respektovat rozdílné lidské povahy, kulturu i náboženství.

Povahu místních lidí formovala i kalvinistická víra, která ve spojení s drsným podnebím přispěla k jejich dalším typickým rysům hned po toleranci, kterými jsou šetrnost a praktičnost. Pravý Amsterdamec nikdy neutratí své peníze za něco neužitečného a zbytečného. Jídlo, oblečení, vybavení domu – nic z toho není pro místní nijak důležité. Přípravě jídla věnují maximálně 30 minut, domácnosti mají vybaveny ve strohém severském stylu a vzhledem k téměř neustálému větru a častému dešti je hlavní součástí jejich garderoby kvalitní pršiplášť. Ženy se většinou nemalují a blonďaté vlasy nosí nejčastěji stažené do pevného culíku, který ani ten nejsilnější vichr nerozfouká. Do čeho však zdejší lidé investují, a to i několikrát ročně, je cestování. Vyrážejí se svými karavany nebo jen s batohem a levnou letenkou v kapse do celého světa. Tohle město postavené na písku vám nedovolí zapustit kořeny a duše zdejších lidí je nestálá jako holandské počasí. Potřebu cestovat a poznávat jiné kraje mají pod kůží a bez výprav za neznámem snad ani nemůžou být šťastní.

Po celém Nizozemsku je proslavena jakási neomalenost obyvatel Amsterdamu. Rčení „co na srdci, to na jazyku“ tady platí stoprocentně. Bez jakýchkoliv okolků se bezprostředně dozvíte, že váš nový účes je příšerný nebo že jste právě řekli pořádnou hloupost. Nebo že vše za hranicemi města je jedna velká vesnice obydlená jen farmáři. Na tuhle přímočarost si časem musíte zvyknout. Alespoň víte, na čem jste, a stačí si nebrat tyhle poznámky osobně. Jako turisté se však setkáte spíše s přátelským zájmem místních. Každý tady umí anglicky a na ulici, v baru, na zastávce tramvaje si s vámi místní hned začnou povídat a se vším vám ochotně poradí. Složitější to začíná být, pokud s nimi chcete navázat něco jako osobní přátelství. Čas pravého Amsterdamce se odvíjí podle jeho agendy, ať už v psané nebo elektronické podobě. Jeho den se dělí mezi práci, přátele, běhání, posilovnu, dobrovolnictví a cestování. Schůzku si musíte dohodnout nejméně dva týdny dopředu a něco jako setkání na ulici následované spontánním večerem u dobrého belgického piva, to se tu nikdy nestane. Nebo že byste zazvonili s kouskem právě upečeného koláče u souseda, na to zapomeňte. Musíte být zapsaní v agendě – mimo takto domluvenou návštěvu si vás k sobě domů Amsterdamec ani jiný Nizozemec nepustí prakticky nikdy.

Králem amsterdamských ulic je jednoznačně jízdní kolo se systémem torpédo – úplně obyčejné, rezavé, rachotící a opatřené nejméně dvěma zámky. Mezi nekonečným množstvím kol se ocitnete už ve chvíli, kdy vystoupíte z vlaku na hlavním nádraží. Stanice je obklopená cykloparkovišti, která jsou několikapatrová, dokonce i plovoucí umístěná na lodích. Ve chvíli, kdy Amsterdamci sednou za řídítka, nastane s nimi zvláštní proměna. Jejich slavná a zdánlivě nekonečná tolerance je mávnutím kouzelného proutku pryč. Pokud se jako neznalý turista připletete místním do cesty nebo se odvážíte vstoupit na jejich posvátnou cyklistickou stezku, nejen, že nezpomalí svou zběsilou jízdu, ale při pronikavém zvonění vás zasypou sprškou těch nejhorších nadávek. A co místní opravdu nesnášejí, to jsou turisté pokoušející se váhavě projet chaotickým provozem na vypůjčených kolech. Pamatujte, že pravý Amsterdamec na kole nikdy neukazuje, kam odbočuje, nerespektuje dopravní značení ani semafory a nepoužívá přilbu ani světla. Potkáte tu dámy v šatech a lodičkách s vysokými podpatky, pány v oblecích, jednou rukou telefonující, v druhé držící deštník, jak se zručně proplétají v hustém provozu. Populární jsou bakfiets – kola s přední korbičkou na převážení dětí od miminek až po školní věk. Nizozemští rodiče zvládají s neuvěřitelnou lehkostí i na běžném kole přepravit tři své děti. Jen to, jak všichni nasednou, je malou záhadou a dovedností, které se místní učí snad už od narození. Naprostá bravurnost v jízdě na kole je velmi charakteristickým rysem zdejších obyvatel.

Život města je z velké části ovlivněn počasím. Když se na obloze objeví slunce, většina místních opouští své kanceláře, domovy a prostory hospůdek. Celý Amsterdam si nepovídá o ničem jiném než o nádherném počasí a plánuje pikniky nebo projížďky na lodích. Všichni se vyhrnou do parků, na lavičky podél vodních kanalů a do venkovních zahrádek všudypřítomných kaváren.

Říká se, že pravé srdce a duše města sídlí v oblasti zvané Jordaan, která se v 17. stol. stavěla cíleně jako dělnická čtvrť a její ulice pojmenované podle květin a stromů obydlely tisíce obyčejně neobyčejných lidí. Zdejší svérázná komunita měla svou hantýrku, slavnosti i populární pouliční umělce a vycházeli odtud velké emancipační nepokoje prosazující zlepšení sociálních i pracovních podmínek. Každý v Amsterdamu ví, že pokud jste se narodili v Jordaanu na doslech zvonů kostela Westerkerk, tak jste těmi opravdovými obyvateli města.

Autentické Amsterdamce naopak nenajdete v průvodcích doporučované „červené čtvrti“ ani v turistických coffeshopech v centru města. Místní si sice po práci občas na jointa zajdou, ale většinou jen do svého coffeshopu, kde patří mezi štamgasty.

V Amsterdamu tak platí to stejné, co prakticky v každém jiném městě. Chcete-li aspoň trochu poznat místní zvyklosti a obyvatele, odpoutejte se od turistických výprav a davů návštěvníků nejznámějších atrakcí a vyražte s otevřenýma očima objevovat autentický život do ulic. A věřte, že nebudete litovat. Ztratit se v ulicích a vstřebávat jejich atmosféru je v Amsterdamu to nejlepší, co můžete udělat.